pondělí 11. června 2018

Sportovní amatér na Spartan race

Zdravím :)
Tenhle článek bude krapet neobvyklý. Protože bude o něčem, o čem jsem si myslela, že vám nikdy psát nebudu. O závodu. Sportovní závod a já. Neuvěřitelné spojení, kterému se každý směje. A já je chápu. A přesto se to stalo skutečností! :)

A jak to vůbec začalo? Jednodušše. Už nějakou dobu sleduji projekt zanormalniholky na instagramu. A Kristýnku, která tento projekt založila, osobně znám. Je to úžasný človíček plný snů. Myslím, že každý potřebuje v životě potkat človíčka, jakým je Kristýnka. A jakou má ona spojistost se Spartanem? Dostala nápad. Naplnit jednu vlnu týmem #zanormalniholky. Zorganizovala tréninky (na které jsem nechodila) a zajistila nám naprosto všechno přímo pod nos. A možná právě proto jsem se někdy v lednu nebo únoru zbláznila a přihlásila se. A nakonec proč ne? Byla zima a závod byl až v na konci dubna. Času dost!
Svým rozhodnutím jsem šokovala Kristýnku, rodinu i přátele. Já fakt nesportuju. Nesmím podle doktorů běhat a skákat a dost jsem toho využívala i na tělocviku na střední. Takže asi chápete, proč to pro všechny byl takový šok. Vždyť jsem šokovala i sama sebe!

No a najednou byl začátek dubna a já zjistila, že za tři týdny jedu na Spartan race v Kutné Hoře! Zachvátila mě panika. A druhý týden v dubnu jsem šla poprvé běhat. Nebudu to okecávat. Před samotným závodem jsem byla třikrát běhat. Třikrát. Takže člověk bez fyzičky, přípravy a bez kladného vztahu ke sportu se vydal na Spartana téměř bez přípravy.


A víte co? Už v Praze jsem se setkala se třema úžasnýma slečnama s kterýma jsem tedy přijela na místo určení, kde jsme se zaregistrovaly a pak hledaly Kristýnku, aby nám dala týmové trička. Nebudeme si lhát. Ztratily jsme se. Ale po asi dvaceti minutách zmateného pobíhání jsme ji našly a všechno dobře dopadlo.

Pak už bylo 11:30 a my všichni stáli na startu. Na nervozitu nebyl vůbec žádný čas! Prostě se běželo. No upřímně řečeno se většinu času hlavně šlo a smálo se! :)
A jak to tedy probíháte? Běžíte určitou trasu na které máte několik překážek. Některé překážky jsou povinné a prostě je musíte dát, ale máte pokusů, kolik chcete. Pokud ji nedáte, tak končíte. Ale většinou to byly překážky, který zvládne, i kdyby s pomocí, každý. Ale většina překážek taková není. U většiny překážek ji buď zdoláte nebo děláte 30 angličáků. U některých máte pokusů kolik jen chcete a u jiných jen jeden.
Nebudu tady rozepisovat všechny překážky, ale objevily se překážky na rovnováhu, sílu, trpělivost, obratnost i vychytralost. Tak například překážky na ručkování jsem nedala a ty tam byly hned dvě. A šplh na provaze jsem teda taky nezvládla. S tím, že nedám šplh a ručkování jsem byla smířená od začátku.
Rozhodně jsem si neužila tahání pytle někam do výšin (ale dala jsem to!) a už vůbec jsem si neužívala ty angličáky. Co mě ale docela bavilo bylo plazení se v potoce pod ostnatým drátem. To jsem si fakt užila! A perfektně to osvěžilo. Protože ten den bylo zrovan vedro na padnutí.
Jedna z nejpříšernějších věcí na trati bylo skákání snožmo. Samo o sobě nepříjemné, ale zvládnutelné. Ale přelízat s tím dřevěné stěny? Tak to bylo o život. No a hodně překážek se opravdu těžce popisuje, takže se o to ani nebudu snažit. Ale teda ten oštěp ke konci byl zrádnej. To dal tak jeden z třiceti podle mě. Bylo to daleko, oštěp obrovskej a pokus jen jeden. No co si budem, hodila jsem s ním jen pro formu, aby se neřeklo. Nikdy jsem neměla dobrou mušku. Nezměnilo se to. Takže jsem šla dělat blbý angličáky. A že tam na tom trávníku bylo docela těsno!
Ale upřímně řečeno pro mě asi nejhorší byly ty všechny kopce. Ten chytrolín, který kdy řekl, že Kutná Hora je poměrně na rovince pěkně lhal.
Co musím zmínit je jeden styl překážky. Byla tam hodněkrát. Vysoké dřevěné stěny, přes které mi vždy musel někdo pomoct. A z kterých jsem měla rozkošné modřiny na stehnech. Co se týče modřin na ruce, tak nemám ani nejmenší tušení z čeho byly.




Kdyby mi před rokem někdo řekl, že poběžím Spartana a doběhnu ho, tak se mu vysměju. A přesto se stalo. S časem 3 hodin a 3 minut jsem proběhla tím debilním cílem. Po 7.83 km, 22 překážkách a po 180 angličácích jsem šťastně obdivovala svou medaily a nevěřila jsem svým očím, že jsem to opravdu uběhla a žiju. Byla jsem zablácená, odřená, unavená, plná modřin, ale dokonale šťastná.
Takže pokud to chcete zkusit a váháte, protože se bojíte, že nedáte nějaké překážky nebo že budete poslední, tak se vůbec nebojte a jděte do toho. Být poslední ve vlně? To nikdo nepozná, ty vlny se různě promíchávají. Být poslední celkově? A koho to zajímá? Nikoho! Hlavní je to doběhnout! Bojíte se, že nedáte překážky? Prosím vás. Bez pomoci i cizích lidí bych nedala ani polovinu překážek, které jsem nakonec dala! Lidé si tam pomáhají a atmosféra závodu je naprosto dokonalá! Nebudete litovat!


Tenhle pocit, když držíte tu svou medaili a víte, že jste to zvládli, i když vám mnoho lidí nevěřilo? Tak ten je nepopsatelnej a každému přeji, aby ho zažil!


Zkuste říct, že není krásná. Podle mě neexistuje hezčí medaile než tahle moje. Právě proto, že je moje. A podle mě jsem si ji zasloužila. Stejně jako všichni ostatní závodníci, samozřejmě. 


A co teda k takovému závodu potřebujete? Odhodlání, píli, pevnou vůli, dobrou náladu a chuť dát to. A taky se hodí dobrý boty s hrubou podrážkou a dlouhý legíny. Obzvlášť v té vodě u šutrů to oceníte.


A tu kouzelnou čelenku jsem na tom čele měla opravdu kouzelně opálenou. A stále jde vidět, že mám opálené rukávy. Furt. I po měsíci. 

A co vy? Byly jste někdy na nějakém závodě? Jak k tomu došlo? A chystáte se na nějaký? :) 



úterý 5. června 2018

Blogerfest: Pojďme se potkat!

Zdravíčko! :)
Dnešním článkem vám přinesu jednu úžasnou novinku. Možná jste o tom už slyšeli a možná taky ne. Jedná se o Blogerfest.

A o co jde? Je to první festival pro blogery, instragramery, copywritery a další pisálky. A vlastně je to i pro vás. Lidi, co o založení blogu uvažují nebo je aspoň rádi čtou. Všichni jsou vítaní. Protože kde jinde byste mohli potkat své oblíbené blogery než na blogerfestu? :)

Blogerfest proběhne již tuto sobotu 9.6. od 9 do 20 hodin v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Je to kousek od metra Jiřího z Poděbrad. Pro mimopražské to z hlavního nádraží taktéž není daleko. Kdyby se přece jen někdo bál, že netrefí, tak stačí napsat a můžeme tam vyrazit spolu! :)



Koho na Blogerfestu uvidíte

Vystoupí například Tereza Salte a Sandra Ježková z Elite Bloggers, které si připravili přednášku nejen o tom, jak uspět v blogování, ale také o žhavém tématu - blogy a spolupráce.

Gabriela Bartošovská z blogu Recepty dětem se podělí o zkušenosti s budováním komunity a tím, jak si vytvořit vlastní značku. Je to nejen blogerka, ale také marketérka a spisovatelka.

Lukáš Rada z blogu Two Gentlemen řekne, jak blog propagovat. Vše budou samozřejmě vlastní tipy, které jim společně s Adamem Šafránkem fungují.

Veronika Tázlerová ze Stylish coffee se s blogery podělí o tipy jak na Instagram: jak fungují stories, ale proč se třeba “vykašlat na algoritmus”.

Tématem Andy Pavelcové z Fit&fabulous budou důvody, proč psát blog - je špatné chtít za psaní to peníze? Jak spolupráce ovlivnily svět blogování?

Tereza Dvořáková má úspěšný blog Latereza a je také copywriterkou na volné noze. Rozpovídá se o psaní a o tom, jak psát takové články, které budou chtít lidé číst. A nejen to. Dozvíte se taky, jak psát nadpisy a proč řešit SEO?

Posledním spíkrem bude Kristýna Dolejšová - blogerka, zakladatelka projektu Za normální holky, která nedávno vydala vlastní knihu nazvanou Bez filtru. O “realitě” na sociálních sítích také bude její přednáška. Kristýnka je kouzelný človíček, kterého do života přesně potřebujete! Je báječná a umí lidi nadchnout. Chcete důkaz? Máte ho mít. Nemám ráda běh a celkově sporty. A přesto jsem běžela Spartana. A to jen a pouze díky Kristýnce! 



Výzva pro všechny - pojďte vystoupit na festivalu také

Před festivalem proběhla výzva pro všechny blogery. Každý mohl svou krátkou přednášku s tipem na blogování přihlásit. Kdo to nakonec bude?

Michal Majgot bude povídat o tom, jak se uživit blogem díky přímé propagaci.
Dana Halušková se zaměří na to, jak se dostat z blogerské průměrnosti.
Eliška Pivrncová prozradí, jak vytvořit fotky, co budou mít příběh.
Ivo Veselý je součástí projektu pro blogery BloggersRe - komunitního portálu pro české a slovenské blogery.

Nenechte si Blogerfest ujít

Ať už jste zkušený bloger, copywriter, instagramer… nebo o blogování teprve uvažujete, určitě se dozvíte nové tipy, načerpáte svěží inspiraci a získáte spoustu kontaktů.

Během přestávek budou pro blogery připravené workshopy a možnosti k navázání spoluprací. Došito a Tamarki si připravili tvůrčí workshopy. Zabubnujete si na Cajony, ochutnáte cupcaky od Lelís cupcakes a také si budete moct vyzkoušet, jak krásně psát.

Bude se soutěžit - přímo na místě i na sociálních sítích. O krásné dárky od partnerů: třeba lahve prosecca, poukázky na půjčení koloběžek, o značkové termo prádlo, o výrobky z Biana, krásné a ekologické láhve z e-shopu Nasvacinu, přírodní kosmetické produkty od BioRythme, fotoaparát i prodejny Infoto, ale třeba i outdoorové dárky z Affektu.

S kým navázat spolupráci? Na místě se dozvíte o tom, jak se zapojit do sítě Elite Bloggers, jak si vydělat prostřednictvím Plné peněženky nebo založením e-shopu. Připravená bude celá nástěnka, kde se představí různé firmy a značky.



Kdo za Blogerfestem stojí?

Agentura GetFound se specializuje na linkbuilding - propojuje své klienty s dalšími weby a také často spolupracuje s blogery. Pořádání Blogerfestu považují za důležitou součást budování vztahů s blogery, zároveň taková akce v České republice zatím chyběla.

A víte co je nejlepší? Že rozhodně nepůjdete domů s prázdnýma rukama. Blogerfest vám nepřinese jen nové lidi, skvělou atmosféru, úžasnou příležitost, kontakty, rady a nezapomenutelné zážitky. Bude tam i tombola! A kdo by nemiloval tombolu? 

Tyto informace vám nestačí a chcete vědět víc? Tak na to je jednoduchá pomoc. Na stránkách blogerfestu najdete kompletně vše.
Zaujalo vás to a chcete jít? Tak neváhejte a kupujte vstupenky!


Budu se na vás těšit! Přijdete? :) Věděli jste o blogerfestu? :)




úterý 29. května 2018

Co vám o vysoké nikdy nikdo neřekl II.

Zdravíčko! :)
K mému údivu měl první díl o vysoké škole docela úspěch a jsem za to neuvěřitelně ráda. A jak jsem slíbila, tak píšu pokračování. Tentokrát se podíváme na tajuplné místo, kterému se říká koleje. Nebudu to zbytečně okecávat a hned se do toho pustím. Jen doporučuji první přečíst část první! :)

we❤️it a photoshop
Ale tohle celé má jedno velké ALE. To množství svobody vás může dost snadno porazit. Protože proč byste šli spát zodpovědně o půlnoci, když můžete jít v pět ráno a pak v osm ve škole umírat? A proč byste se z toho měli poučit a neudělat to znovu? Pro jistotu ještě tak aspoň pětkrát? Zábava ne? Nač si z té školy něco odnést, když se tam můžete poměrně pohodlně dospat, že jo.Život na kolejích. Jak vzrušující! Budete žít sami. Bez rodičů. Pocítíte tu pravou svobodu! Budete si chodit kam jen chcete, kdy jen chcete a vracet se taky budete, jak vás napadne. Hurá!

Hele je dost možný, že zezačátku budete dost zmatení. Budete si muset zvykat na mnohem menší životní prostor a další různé omezení. Tak třeba nepohodlná postel, která vrže pokaždé, když se pohnete. Což je dost nepříjemné. Asi stejně jako ty pružiny v ní. Ještě horší je, když vrže postel ze sousedního pokoje. Poměrně pravidelně a držící si rytmus. A pak se taky ozývají další různé zvuky. No přiznejme si to, že ty stěny nejsou zrovna tlusté. Pak taky málo místa. Kam jako všechny ty věci máte dát?! Zezačátku neřešitelný problém. Ale nakonec zjistíte, kolik chujovin tam vlastně máte. Hrozný pracovní stůl a nepohodlná židle? To může vypadat jako problém, ale nakonec stejně většinu času budete trávit na posteli, tak na to sere pes. Ale když to zvládnete, tak vás bude čekat další překážka.
Třeba u nás na milovaném Strahově jsou společné koupelny i záchody, což pro některé může být matoucí. A nezvyklé. A pro některé to může být hodně o překonávání svých hranic. Protože přiznejme si to. Nikdo na táborech neměl rád společné koupelny a záchody a to i když se jednalo jen o vaše pohlaví. Natož mít to společné i s pohlavím druhým. Obzvlášť, když jsou někteří lidé hrozná prasata. Pro někoho nepředstavitelné. Někoho to i z koleje vyžene. Ale pokud vydržíte, tak vám to za pár týdnů ani nepřijde. Fakt. Tímto zdravím erasmáka od nás z chodby, který vyšel ze sprchy, když jsem si čistila v koupelně zuby, v celé své kráse a řekl mi s úměvem Hi a pak se začal oblékat.
Ale věřte mi, že za pár měsíců se budete divit, kolik věcí v tom malém pokoji je. A budete se sami sobě smát při představě, jak moc vám vadil ten malý pokojíček, kterému teď s láskou říkáte domov. A společné koupelny? Pohoda. Nic se neděje, jsme přece všichni lidi. Fakt vám to časem bude připadat úplně normální.

we❤️it
Nesmím zapomenout, že se naučíte spoustu nových věcí. Pokud jste doteď nedrželi v ruce vysavač, mop či cokoliv jiného, tak se to prostě naučíte. Nebude vás to bavit a budete to dělat jen když už to nepůjde dál snést. No a umývání nádobí? Vy to umyjete a za hodinu můžete jít umývat zas. Neskutečně se to množí. Fakt. Rychleji jak králíci.
A taky se toho hodně naučíte o sobě. Zjistíte, že jste ochotní šáhnout, ochutnat či zkusit něco, co by před nástupem na kolej nepřipadalo v úvahu! Získáte fakt hodně zážitků. I ty, které byste si radši odpustily.

Jídlo, jídlo, jídlo. Téma, které otáčí světem. No řekněte, kdo z vás nejí rád? A na začátku měsíce si budete dopřávat. Protože budeme mít spoustu peněz. Že vaši rodiče příliš neschvalují pizzu, kebab, asijské jídlo nebo třeba burger? No a? Vy teď můžete! Nikdo vás nehlídá a nikdo na vás nebude za to ošklivě koukat. A už vůbec nebude mít nikdo blbé kecy. Takže v pondělí pizza, v pátek třeba ten burger a v neděli se nic nedělá, takže si jídlo zase objednáte a pro změnu třeba sushi. Protože proč ne? Peníze jsou a vy na to prostě máte chuť. Dokud nebude půlka měsíce a vám dojde, že z těch peněz už moc nezbylo a zbytek měsíce budete asi žít na rohlících a čínské polívce. A nezapomeňme na to, že příští měsíc uděláte pravděpodobně tu stejnou chybu.
A víte, co je ještě hodně kouzelný? Že to domácí kouzlo s plnou ledničkou nefunguje. No fakt. Vy suveréně přijdete k ledničce (pokud máte to štěstí a máte ji), otevřete ji a NIC. Protože jste si jaksi zapomněli nakoupit. Do teď jste to nedělali a tak nějak si nemůžete zvyknout, že najednou musíte, pokud nechcete koukat do té prázdné ledničky. A zaručuju vám, že do té prázdné ledničky budete koukat často.
Abych nezapomněla, tak se naučíte s jídlem parádně experimentovat a ochutnáte kombinace jídel, které by vás nikdy nenapadly, že by spolu šly. A kupodivu to bude většinou i k jídlu.
A to, že je občas něco pár dní prošlé? Čuchnete, ochutnáte a usoudíte, že je to ještě okey a v klidu to sníte. Hlavně žádnej stres.

we❤️it
Mysleli jste si někdy, že máte docela dost oblečení? Třeba spodního prádla nebo ponožek? Jo? Tak kolej vás přesvědčí o opaku. Věřte mi, že se vám nejednou stane, že přijdete ke skříni a zjistíte, že máte poslední kus spodního prádla. A co to znamená? Že ani v případě špinavého prádla domácí kouzlo nefunguje a vy si prostě musíte prát sami.
Takže zvednete svoji línou prdel a dojdete se na vrátnici zeptat, jestli je volná pračka. Většinou se nepoštěstí na první pokus, ani na druhý... Často ani na pátý. Ale jednou se to poštěstí a vy naplněni štěstím šlapete k pračce, která vám to oblečení vypere. Ale ejhle! Ona ta pračka má strašně moc tlačítek a různých dalších pičičfundích věcí. Nakonec prostě pokrčíte rameny a zapnete to na random program, že to nějak dopadne. Ti osvícenější z nás aspoň ví, že se prádlo pere na tmavé, bílé a barevné. A ne že se všechno pere dohromady, takže nehrozí, že z bílých kalhotek budou růžové. Tímto zdravím Dominika, který takhle obarvil spolubydlícímu trenky! No a těm šťastnějším to vyjde a oblečení bude okey. Jen se vám pravděpodobně ztratí ponožka. Nebo dvě, ale každá z jiného páru.
A nakonec buďme upřímní. Když to oblečení dobře pověsíte, tak žehlit prostě nemusíte. Ne, že byste neměli žehličku. Ale proč to žehlit, když je to skoro rovný, že jo.

O penězích jsem už trošku psala u jídla. Ale věřte mi, že vy nebudete utrácet jen za jídlo, které by se dalo obhájit, že ho k životu potřebujete. I když určitě nepotřebujete burger každý týden. Budete utrácet za hrozné chujovinky, protože je prostě budete potřebovat mít. A pokud máte třeba nějaký koníček? Třeba čtení? Malování? Tak věřte mi, že pokud jste se aspoň trochu krotili, tak přestanete. No tak uznejte, že tu knížku prostě musíte mít. A tamty barvy taky. Jo a tam je super řetízek. A bez těch bot prostě nemůžete žít. No a taky je životně důležité si právě teď hned koupit ten batoh.
Taky si myslím, že se vám velmi rozvine vaše kreativní myšlení. Protože nemůžete rodičům neustále psát tu samou verzi sms zprávy, že potřebujete peníze. Musíte být trošku vtipní, nebo originální. No a nebo aspoň se o to snažit.
Je taky dost možný, že na konci měsíce budete chodit hodně na návštěvu k přátelům a vyjídat je. Ale budete to dělat s tou největší láskou, které jste schopni. A vždycky vám bude u nich chutnat. No a někdy je budete chodit vyjídat i bez toho, že byste neměli svoje. Jen tak. Pro utvrzení vašeho přátelství. Díky Lucko a Pavle!
Každopádně se vždycky někdo najde, kdo vás podrží! I kdyby to byl jen člověk ze sousedního pokoje, kterýho skoro neznáte.

we❤️it
Něco se kolejím musí nechat. Neexistuje tam možnost, že byste se nudili, pokud sami nebudete chtít. Tam se neustále něco děje. Támhle vás někdo otravuje tím, že griluje a vy kvůli tomu máte hlad. Pak támhleten týpek vám velmi zpříjemňuje noc svým opileckým zpíváním na chodbě a nesmíme zapomenout na tamtu holčinu, která se strašně ráda hádá se svým přítelem v šest hodin ráno. No prostě zábavička!
A připomeňme si jeden známý fakt. A to ten, jak moc budete zkoušet vaše játra. Protože přece nemůžete jen tak odmítnout, když vám přátelé napíšou, ať si jdete s nima někam sednout. Pětkrát týdně.
A když už jsem u těch přátel, tak těch teda na kolejích získáte hromady. Hlavně v těch hospodách, koupelnách, jen tak někde v areálu či u někoho na pokoji. A to se přece vyplatí!

Když se budete vracet domů, budou vás vítat jak dlouho ztracené dítě. Aspoň ze začátku, než si zvyknou. Pak už jim tolik chybět nebudete. Ale i tak se o vás budou starat. A to je přece bájo, že máte navařený oběd a nemusíte jít někam něco lovit a pak si to jít ještě ke všemu ukuchtit. Prostě pohoda lahoda. Konečně plnohodnotný oběd. A co je na tom nejlepší? Nic vás nestojí! To je přece tak kouzelné. Připadáte si jak v pohádce. A víte co ještě? Až pojedete z domu zpátky na kolej, tak povezete hromady jídla a budete štastní a usměvaví a prostě se budete tvářit, jako by na světě nebylo nic zlého. Protože vy budete zamilovaní. Do svého jídla, které si vezete.

we❤️it
Když to teda shrnu, tak na kolejích můžete zažít ty nejšílenější, nejlepší, nejhorší a nejdebilnější nápady na vlastní kůži! A bude vás to bavit.
Budete milovat ten minimální prostor k životu se vším tím trápením a bez všech těch domácích kouzel. A nepochybuju o tom, že na to jednou budeme s láskou a úsměvem vzpomínat! 

A zkouškové? Tak o něm si tedy povíme příště...

A co vaše zkušenosti s kolejemi? Jste kolejový typ nebo ne? Proč? A pokud ještě nejste na vysoké, budete chtít na kolej? :) 


pondělí 7. května 2018

Já čtenář III. - Které hlavní hrdiny bych upálila

Zdravíčko,
dlouho jsem se zase neozvala, ale teď už jsem si snad všechno vyřešila a přestanu blog tak zanedbávat :)
Dlouho jsem nepokračovala v této sérii a přijde mi to škoda, protože mám spoustu nápadů ještě na pár dílů. Minule jsme se podívali na žánry. Tentokrát to bude mírně rozčilující a pravděpodobně se mnou někteří z vás nebudou souhlasit. Ale o tom ten knižní svět přece je! O tom, že každého zaujme něco či někdo jiný. :) Pokusím se to napsat s co nejméně spoilery, ale přece jen se mohou objevit. Tak pozor!
Teď se pohodlně usaďte a jdeme na to.

Hobit - Bilbo Pytlík

we❤️it
Hobita jsem četla jako povinnou četbu. Hluboce smekám nad geniálností pana Tolkiena. Ale na druhou stranu mě moc nebere styl, kterým píše. Nemám ráda dlouhé popisy a každý, kdo četl Hobita nebo Pána prstenl ví, že pan Tolkien je přímo miluje. Ale mě nebaví číst, jak pročtě šli a šli a šli a najednou se stalo tohle a tamto a pak zase šli a šli a šli.
Ale přesto jsem knihu statečně dočetla. A našla jsem tam týpka, který mi ukázkově lezl na nervy. Bilbo Pytlík. A víte co je nejhorší? Já nedokážu říct proč. Prostě celá jeho osobnost a snad každá jeho věta či myšlenka mě přiváděla do varu. Přitom na něm není nic zlého, že? Jenže mně prostě vadil. Tečka.

Hunger Games - Peeta


we❤️it
Uf, uf. Kdo by neznal tuhle sérii aspoň jako film? Musím se přiznat, že ke knihám mě přivedl právě film. A musím říct, že to bylo docela fajn čtení a měla jsem celou sérii velmi rychle přečtenou.
Možná to někoho překvapí, ale mně prostě nesedl Peeta. Jak v prvním díle hrál na city byl možná chytrý tah, ale mě naštval. A pak jak mu vymyli mozek a on potom zaútočil na Katniss? Uuuuáááá. To bylo už na mě moc. I když vím, že za to defakto nemohl, tak mě tím natolik rozčílil, že ztratil veškeré mé sympatie. Přišlo mi, že s tím dostatečně nebojuje. Za mě to není žádný hrdina. A ne, nejsem tým Gale. Toho totiž taky moc ráda nemám.
P.S. Ve filmu ale naprosto žeru Galea.

True Blood - Alcide

we❤️it
Možná znáte seriál True Blood, který jsem vám doporučovala tady. Mám ho neuvěřitelně ráda. A pak jsem se dozvěděla, že byl natočen podle knižní série, která má 13. dílů. A hned jsem se na ni vrhla. Musím přiznat, že už jsem tu sérii četla dvakrát a už teď vím, že ten počet se ještě zvýší. Jo a je to na 90% jiné než seriál!
A kdo mě nejvíce rozčiloval? Alcide. Do prdele. Jak může být tak krásnej chlap tak debilní? Mně prostě přišlo, že nemyslí hlavou. Vždyť se neustále vracel k Debbie, což je kapitola sama pro sebe. No a když se zbaví Debbie, tak mu zase stoupne do hlavy, co se kolem něj děje a chová se jak debil. No nemám slov. Ale je krásnej!

To - Stan Uris 

we❤️it
Kdo nikdy neslyšel o TO, tak jakoby nežil. Mluví se o něm furt. Každý zná ten film. Aspoň z doslechu. Já viděla starý i nový. A musím přiznat, že starý u mě zatím vede a to díky obsazení. Nový není zlý a mám ho docela ráda, ale třeba obsazení Beverly se vůbec nepovedlo. Každopádně je hezký detail, že nový film vyšel po 27 letech. A ti kdo viděli, či četli ví, proč je to takový hezký detail. :)
A každý, kdo má rád Kinga, horory a nebo prostě pořádné bichle by si měl přečíst knižní předlohu TO. Je to prostě mazec, co si budeme. Nepříjemné pocity při čtení se dostavily a dokonce i nějaká slzička ukápla. Ale ten stísněnej pocit při některých částech? Parádní! Ale co se týče hlavních postav, tak jsem hrozně neměla ráda Stana. Lezl mi na nervy těma kecama, jak tomu nevěří a jak tohle a tamhleto. No a moje nesympatie k němu podpořil jeho zbabělý čin a nedodržení slibu.

Harry Potter - Dolores J. Umbridgeová 


we❤️it
Každý kdo mě zná ví, že naprosto miluju Harryho Pottera. Já tím světem i dost žiju. Je to těžká srdcovka, co mě přivedla ke čtení. A na každém díle (asi od 3. nebo 4.) jsem byla v kině. Každý ví, že filmové adaptace jsou většinou nic moc, ale Harry Potter se prostě povedl. Ale všichni nečtenáři by měli vědět, že i tak filmy pokrývají tak 50% celého děje.
Co se týče postav, tak já je mám vesměs ráda všechny. A i když by se mělo jednat o hlavní hrdiny, tak Dolores Umbridgeová je přece jen dost důležitá postava a v 5. díle vlastně hlavní, dalo by se říct. Když jsem si to teď teda tak hezky okecala, tak musím říct, že tu ženskou nesnáším. A pokud si někdo myslí, že po filmu ji nemůže nesnášet víc, tak to jset ještě nečetli knížku. Tam je jako mor. Fakt slovo nenávist dostane úplně nový rozměr.
Nesnáším tuhle růžovou ropuchu a smekám před herečkou, která ji perfektně vystihla.


Chtěli byste recenzi na některou sérii z výše zmíněných? :) A co vy a hlavní hrdinové? Koho fakt nemůžete snést? 





  

 Můžete mě podpořit na fb nebo instagramu :)

sobota 31. března 2018

Recenze: Obyvatel

Zdravím!
Po delší době se zase podíváme na nějakou tu recenzi knihy. Minule jsem se podívali na malinko odbornější a přesto velmi zajímavou knihu a to Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Tentokrát se vrátíme zpátky k beletrii.



Název: Obyvatel
Autor: Francis Cottam
Žánr: Literatura světová, Detektivky (já osobně bych detektivku vyměnila za thriller)
Nakladatelství: Galatea
Překlad: Sylva Švihelová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 253
Hodnocení na databazeknih: 73%

Anotace:
Každý rok se miliony svobodných žen na celém světě nastěhují do nového bytu, ale jen málokterou napadne, že ani vlastní domov nemusí být ostrovem bezpečí.

Mladá lékařka Juliet Devereauová, jejíž manželství se nečekaně ocitá v troskách, zoufale hledá přijatelné místo k bydlení v Brooklynu. Potřebuje získat zpět ztracenou ži
votní rovnováhu a začít nový život. Nemůže uvěřit svému štěstí, když konečně najde krásný a prostorný byt s výhledem na Brooklynský most. Vše se zdá být naprosto ideální… až příliš ideální…. 

V průběhu několika týdnů ji záhadné události vedou k podezření, že v bytě není sama, a nemůže se zbavit pocitu, že ji někdo sleduje. Podivné zvuky, které ji v noci probouzí, silueta muže, stojící v jejím pokoji… Její obavy však nejsou dílem zjitřené fantazie, ohrožení je až příliš reálné a o to hrozivější. Juliet je proti své vůli zavlečena do děsivé hry na kočku a myš a neexistuje žádná jistota, zda z ní vyjde živá…

Jako první se seznámíme s Julietiným životem a se vším, co k němu patří. První máte dojem, že žije dokonalý život. Úspěšná doktorka, fajn manžel Jack a přátelé.
Dokud se to nepokazí a její manželství není v troskách. Poté sama Juliet zjistí, že najít bydlení není tak snadné. Projde strašidelným domem, pokojem pro studenty a bůh ví čím ještě.  Nakonec narazí na to pravé ořechové. Je to jednodušše ideální! A tak začíná její nová kapitola života. Ze začátku se to zdá fajn. Vnuk majitele Max ji dokonce několikrát pomohl a ona má pocit, že konečně narazila na fajn místo k životu s milými sousedy. Ale během několika týdnů zjistí, že ne vše je takové, jaké má být. Slyší i vidí různé zvuky. A k tomu ji děsí starý majitel domu.
A dál? Dál vám už nemohu prozradit vůbec nic, protože by tu bylo příliš moc spoilerů. Ale mohu za sebe říct, že já se nestačila divit, co všechno se dál dělo. Nikdy totiž nevíme, kdo se dívá a proč. Ani kdy se rozhodne udělat další krok.

Tato kniha se úplně vymyká knihám, které normálně čtu. Tudíž jsem šla do knihy bez předsudků a očekávání. Tedy s čistým štítem. Je napsaná opravdu čtivě a zvládla jsem ji přečíst během jednoho večera. Upřímně řečeno jsem se nemohla moc odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, co bude dál. Ale musím uznat, že začátek byl poněkud delší, než bylo nutné a konec se možná taky dal malilinko zkrátit.
Při čtení mě doprovázeli nejčastěji pocity zhusení, radosti a udivení. Kniha je napsána hlavně z pohledu Juliet, ale čtenářům se dostane i úhel pohledu neznámého slídila.
Ocitnete se tedy i v mysli člověka, který by měl být zavřený v psychologické léčebně a nikdy nebýt propuštěn ven. Nevyhnutelný zvrat v příběhu není nijak extra šokující, ale za to je neuvěřitelně morbidní. Občas mi při čtení běhal mráz po zádech. Tato kniha rozhodně není pro slabší lidi. Ten samotný nápad příběhu je úchylný a zvrácený. Zároveň ale věřím, že takoví lidé existují a klidně žijí mezi námi. A o to je to děsivější. 
Hádám, že tato kniha musí být minimálně dobrá, když mě přesvědčila k tomu, že tento žánr se může stát mým žánrem. Ne, oprava. Je to skvěle odvyprávěný příběh, který je tak trochu psycho. 
Po vyprávění jsem si musela dát den oddech bez knih, protože jsem to musel vstřebat. Rozhodně vás tato kniha dokáže odradit od samotného bydlení a nedej bůh ve starším domě.

Nejsilnější stránkou této knihy je její jedinečnost a aktuálnost. Je to psané jako vyprávění a ještě ke všemu ze dvou pohledů. A téma stalkingu je poměrně aktuální téma a mělo by se o něm více mluvit. 

Nejslabší je rozhodně trochu zdlouhavý začátek. Dalo by se to rozhodně zkrátit a tím by se čtenářům umožnilo dostat se k něm napínavým částem, které vás nenechají vydechnout.

Dlouho jsem uvažovala nad tím, jak bych tuto knihu shrnula jedním slovem. A váhám doteď jestli jsem vybrala dostatečně výstižné slovo. Nebo tentokrát spíše citoslovec. Tak jako tak, bych řekla, že jeden ze správných adeptů je brrrr

Rozhodně bych knihu doporučila všem, kteří rádi čtou a nevadí jim si přečíst něco malinko zvráceného. Protože tahle kniha vám dá náměty k přemýšlení. A rozhodně to je i pro lidi, kteří tento typ knih nikdy nečetl. Hlavní hrdinka je sympatická a mně na nervy nelezla, což je také velké plus této knihy. 

Tentokrát se obejdeme bez porovnávání obálek, jelikož u nás je jen ta jedna, která je ale velmi povedená a jasně naznačuje, že tento příběh není plný srdíček a kytiček. Za mě výborná volba!

Ze zahraničí jsem našla jen tuto obálku, což mě mrzí, protože podle mě jich je určitě víc. Každopádně tahle se mi nelíbí. Ale díky tomu jsem zjistila, že tato kniha byla i zfilmovaná! Na to se musím podívat!



Francis nebo FG Cottam se narodil v Southportu v Lancashire, navštěvoval univerzitu v Kentu v Canterbury, kde získal titul z historie, než začal svou kariéru v žurnalistice v Londýně. Žil 20 let v severním Lambeth a během devadesátých let založil časopis Total Sport a poté zahájil britské vydání Mužského zdraví. Je otcem syna a dcery a nyní žije v Kingstonu u Temže. Nad knihami přemýšlí při každodenních jízd po trati mezi Kingstonem a Hampton Court Bridges. 


Nejvýhodnější ceny naleznete na portálu srovname.cz

Aby hodnocení nebylo ovlivněno pocity hned po přečtení, tak jsem nějakou dobu počkala. Hodnocení je stále skvělé, ale přesto si myslím, že kniha si jedničku nezaslouží. Takže má za mě a za Gucciho výbornou dvojku!




A co vy? Četli jste knihu? Co na ní říkáte? A pokud ne, tak se chystáte? A co říkáte na obálky?  Nebo jste viděli film? :)