čtvrtek 8. února 2018

Co vám o vysoké nikdy nikdo neřekl I.

Zdravím!
Když jsem se tak bavila s lidma kolem sebe, tak jsme se docela shodli v tom, že nám všem ohledně vysoké školy docela dost lhali! A tak jsem se rozhodla vše uvést na pravou míru, abyste nebyli šokováni jako my.
Jen musím předem upozornit, že jsou náročnější vysoké a méně náročné vysoké. Musím přiznat, že já jsem se nejspíše zbláznila, protože jsem na ČVUT FIT (Fakulta informačních technologií) a ta patří do první kategorie.
Pohodlně se usaďte a jdeme na to!

we❤️it a photoshop 
Vysoká škola. Nová kapitola života. Nový začátek. Nové všechno a všichni! Pro některé i nové město. Vzrušující? Ano! Děsivé? Moc! Budete mít ze všech nových informacích v hlavě zmatek? Bezpochyby!
Pravda je taková, že i když budete nadšení, tak někde hluboko budete i vyděšení. Neuvěřitelně. Protože najednou jde vše na vaši hlavu. Když někde něco neodkliknete včas? Smůla, vlastně vás za to můžou i vyhodit. Fascinující, že? Ale vysoká škola je opravdu už i školou života. Začínáte zodpovídat sami za sebe. Pokud bydlíte na koleji, tak ještě hůř. Budete se i živit! Nikdo vám nenakoupí a jídlo se jen tak neobjeví v ledničce. To kouzlo na koleji nefunguje! Ze všeho budete prostě pěkně vykolejení.
Jenže nemáte na výběr, musíte to všechno nějak zvládnout. Do práce se ještě nikomu nechce (pokud jo, tak by nelezl na vysokou ne?), jsme přece ještě mladí a máme právo ještě na nějakou tu bezstarostnost ne? A na pracáku budou fronty a ty nikoho nebaví.

Jako středoškolák či dokonce žák základní školy, vám vysoká přijde jako velký chaos. A víte co? Je to pravda! Co proboha znamenají všechny ty zkratky předmětů? A jak z toho rozvrhu mám vyčíst, kde je jaká budova? Co znamená budova T9? A jak v té hromadě budov najdu ještě ke všemu svou učebnu? A co to jsou kredity? K čemu vůbec jsou? Proč všem na nich tak záleží?
Po pravdě řečeno. S nástupem na vysokou se ten chaos nijak nezmenší. Vy si konečně zvyknete na zkratky předmětů a rozluštíte je a ejhle, konec semestru a další várka nových zkratek! Označování budov si pravděpodobně budete plést do konce vašeho vysokoškolského života a ztrácet se v nich bude vaším novým koníčkem. A kredity? Ty budete vítat s otevřenou náručí, protože bez nich prostě dál neprolezete. A ty nejhorší předměty jsou logicky za nejvíce kreditů.

isorepublic.com
Když jdete na vysokou školu, tak opravdu kráčíte do nového světa. Dospěláckého světa. Brrr. Nejlépe k tomu bydlíte na koleji. Jste bez rodičů. Musíte se naučit o sebe postarat sami. Protože jinak zjistíte, že najednou nemáte čisté spodní prádlo a asi umřete na hlad, protože jste si ZASE nenakoupili. Zcela jistě se nevyhnete zprávám domů, ve kterých budete žádat o peníze či prosit, jestli vám neuvaří vaše oblíbené jídlo. A až pojedete z domova zpátky na kolej? Budete se usmívat, jak měsíček na hnoji, protože si povezete spoustu jídla! A to se vyplatí. 

Přátele? Ty si na vysoké najdete snadněji než kdekoliv jinde. Na vysoké to totiž bez nich nejde. No jak jinak byste chtěli mít zápisky ze všeho? A pokud je u vás čárkování za účast, tak kdo by vás jinak začárkoval? A kdo jiný by vám měl milionkrát vysvětlovat látku, kterou jste ale vůbec nepochopili? Všichni jsou neuvěřitelně trpěliví a fakt se budou snažit vám pomoci. Nikdo vás neodbude. Taky se vám stane, že prostě jen tak budete čekat na přednášku, cvičení či dokonce zkoušku a najednou se přistihnete, jak se bavíte s naprosto cizím člověkem, kterého jste nikdy dřív neviděli. A víte co? Povídá se s ním skvěle a ani to jméno znát nemusíte. Posrali jste zkoušku? Nevadí! Vždy tam bude někdo, kdo vás utěší či společně s vámi zanadává na nespravedlivost světa. Lidi na vysoké jsou naprosto boží a většinou podobně postižení jako vy!

stocksnap.io
Přednášky a cvičení? Ze začátku budete přísahat sami sobě, že budete poctivě chodit úplně všude a za všech okolností. To vás taky velmi rychle přejde a začnete chodit jen tam, kam prostě musíte. A že se budete učit z hodiny na hodinu, abyste měli zápočtové testy a zkouškové v klidu? Hahaha!

Budete pít. Nebudete se ohlížet na to, jaký je den v týdnu, kolik je hodin nebo jestli si to můžete dovolit. Popravdě řečeno vysokou školu lidi vystudují jedině, pokud jsou fakt geniální či šprti, a nebo když se z nich stanou alkoholici. A pokud nepijete pivo, tak se to naučíte, jelikož je nejlevnější.  Protože vysoká je kurevsky psychicky náročná.
Pokud jste na koleji, tak pravděpodobně budete pít minimálně čtyřikrát do týdne. Protože i když se rozhodnete, že dnes nepijete, tak se objeví někdo, kdo vás přesvědčí, že rozhodně pijete. 


pexels.com
Pravděpodobně budete mít pár skvělých předmětů, které vás budou bavit nebo budou prostě lehký. Samozřejmě většinou tak za 2 až 3 kredity. A pak tam budou minimálně dva předměty, který budou mít buď úplně nevinný název nebo naopak úplně debilní název. Tak jako tak budou kurevsky těžký, povinný a ještě ke všemu budou třeba za 6 nebo 7 kreditů. A to prostě chcete! Pravděpodobně si aspoň jeden z nich pro formu další rok zopakujete (vlastní zkušenost).

Každý začátek měsíce si budete připadat jak ten nejbohatší král a budete rozhazovat peníze bez starostí. A pak zjistíte, že je teprve půlka měsíce a vy máte na účtu tisícovku. To by byla pohoda, kdybyste nechodili pít. Jenže vy chodíte. Takže maximálně za pět dní zjistíte, že na účtě máte stovku, před sebou ještě tak deset dní a vy se musete rozhodovat, jestli si koupíte jídlo nebo radši půjdete na pivo. Vždycky to vyhraje to pivo. Naštěstí máte přátele, kteří vás nakrmí a na pivu vás založí.
Taky koukáte na ceny a konečně chápete to pravé kouzlo slev! Slevy jsou úžasné a vy na ně číháte jak důchodci. Ale co vám zbývá, že jo. A nejlepší je, když jsou ve slevě čínské polívky! To je teprve ráj!

pexels.com
Samozřejmě úplně zapomeňte na ty kecy, že vysoká škola jsou prodloužené prázdniny, kde se budete učit jen dvakrát ročně 14 dní, odbydete si zkoušky a prázdniny pokračují. To je pěknej kec! Prvních pár týdnů je škola pohoda lahoda a je to jen o užívání o kterým každý mluví. Ale pak to začne! A vy z toho budete pravděpodobně úplně v prdeli. Protože je toho strašně MOC! A furt po vás někdo něco chce. Nemáte chvilku klidu. Nenávidíte všechny, kteří vám tvrdili ten kec o prázdninách a užívání si. A taky si pravděpodobně užijete tak dvě až tři psychické zhroucení za měsíc. A že to bude stát za to! Křik. Slzy. Úzkost. Destruktivní myšlenky. Hlavně o vaší neschopnosti, že na to nemáte a nikdy to nemůžete dát. Jo a taky úplně nebudete chápat, proč jste na tu školu vůbec lezli.

Taky k vysoké patří ta zábavná část. Vysvětlování. Co studujete, jaké máte předměty a co z vás bude. Budete mít z toho nervy na pochodu, protože se vás na to budou lidi ptát pořád! Vy sice pravděpodobně víte, co studujete. Ale o předmětech se bavit nechcete, protože z názvu stejně nikdo nepochopí o co jde a vy to budete muset vysvětlovat. ZASE. A to je fakt na dlouho. A co z vás bude? To je většinou ve hvězdách a vy logicky nemáte ani to nejmenší tušení.


pexels.com
Ale víte vy co? Je to skvělý! Vysoká škola je náročná. O tom žádná. Ale opravdu tam jsou skvělí lidé, kteří z toho dělají ty nejlepší léta vašeho života. Budete to milovat a zároveň nenávidět. A budete si to maximálně užívat! A na střední? Tak o té nebudete chtít ani slyšet, natož se tam chtít vracet.

Co život na koleji? A zkouškové? Tak o tom si povíme radši zase příště...

A co vaše zkušenosti s vysokou? A kde jste? Popřípadě chystáte se na vysokou? A kam? :)


čtvrtek 18. ledna 2018

Vánoce 2017 a přivítání roku 2018

Zdravím,
letos pozdě, ale přece! Nechci narušovat tradici (2014, 2015, 2016 - vidíte ten posun k lepšímu?) a tak tento typ článku přináším i letos! A opět trošku jinak než minulé roky.
Jako první se budeme věnovat Vánocům a následně přijdem k trošku delšímu zamyšlení k roku 2018 :)

Vánoce doma
Letos to bylo zvláštní. Jak jsem zmiňovala zde, tak jsem prodali chaloupku. A do domečku ještě nejsme nastějovaní, takže poprvé a naposledy jsme Vánoce slavili doma. V bytě v Praze. Bylo to jiné. O tom žádná. Ale stejně skvělé! :)
Je pravda, že jsem letos trochu zanedbávala pohádky. Ale na mou obranu. V televizi vlastně skoro nic nedávali. Popřípadě opakovali pořád to samé, dívali to až v noci a nebo nejlépe tři televize v jeden čas pustili skvělé filmy! Jediná jednička jela opravdu poctivě pohádky. Ještě že je máme! letos mě totiž nova i prima těžce zklamaly. Ale Grinche a Ukradené Vánoce jsem viděla! I Pelíšky! :)
Tentokrát se mnou půst za Zlaté prasátko držel i taťka. Ale taťka nakonec večer viděl jen selátko, protože si dal vaječný koňak a já viděla pořádné prase! Heč!
Vánočku už jsem ochutnala den předtím, takže mě to tolik nemrzelo, ale na polívku jsem se těšila celý den! Celý! Ale na večeři mi tatínek udělal tresku místo kapra (kapra jím, ale treska je treska!)  a já byla maximálně spokojená!

A co nakonec Ježíšek nadělil?


Dostala jsem dotykové rukavice z kterých mám radost, protože barva je neutrální a moje bývalé dotykové rukavice už dávno dotykové nejsou. Ještě větší radost mám z ponožek, které se skrývají v krabičce a pak teplé ponožky, které můžete sami vidět. Co se týče oblečení, ještě můžete vidět kousek svetru. Ale není černý, ale tmavě modrý s bílými proužky. A je absolutně dokonalý!
Letos mě nejvíce překvapil Ježíšek od bráchy. Od něj jsem dostala ty nejvíc roztomilý a teplý kočičkovské bačkory! No nejsou k sežrání?
Tentokrát jsem asi poprvé dostala i něco, co se dá jíst. Čokoláda, pralinky, lízátka ve tvaru čtyřlístků pro štěstí a lízátko z medu. Nejsem si jistá, z čeho mám největší radost. Pravděpodobně z lízátka z pravého medu, protože je to něco jiného a z pralinek, protože ty jsem neměla nejméně rok. A navíc mají krásné balení.
Letos jsem dostala docela málo knih, ale co se dá dělat, když nestíhám číst a mám spoustu restů?! Ale dostala jsem k mé velké radosti Osvícení a Doktor spánek od Kinga. Někteří to možná neví, ale Doktor spánek je pokračování Osvícení. Mám opravdu velkou radost! A pak jsem dostala k procvičování angličtiny High school musical knihu.
Ale největší radost mám z bruslí na led! Po několika letech mám konečně zase brusle na led! Jen se tedy musí vyměnit kvůli velikosti, ale strašně se těším, až je budu mít vyměněné zase doma. A konečně na ně stoupnu!
A jako rodina jsme ještě dostali tyhle skvělé cedulky! :)


A náš haf taky nepřišel zkrátka. od nás dostal kostičku a u babičky dostal slona.


Vánoce u babičky
Zajímavý fenomén. Každým rokem doma ubývá počtu dárků a u babičky naopak přibývá. Zajímavé!
Každopádně jsme přijeli a opět skoro neměli kam naskládat dárky od našeho Ježíška.
Po obědě jsme si klasicky dali panáčka do jedné nohy a panáčka do druhé nohy a mohlo se jít rozdávat!
Verča (teta) mi naznačila, že mám očekávat i věci do výbavy, protože ona je dostávala od 10 a u mě má 10 let skluz! Jako první jsem rozbalila ty utěrky. Zábava!
A k té krabici se také pojí zajímnavá historka. Bála jsem se, že jsou tam skleničky. Opravdu opatrně jsem tou krabicí otáčela a se strachem se pak podívala dovnitř. Sami uvidíte, co tam bude. Ale skleničky to k mé úlevě nebyly!


Jak vidíte, tak jsem musela být opravdu hodně hodná. A taky si můžete všimnout, že letos jsem měla vánoce ve znamení modré. Doma modrý svetr a tady dalších tisíc věcí.
Horní část obrázku vám ještě ukážu, takže se rovnou vrhnu na spodní. Vlevo vidte tajemnou krabici. Obsah uvidíte ještě níže, ale díky bohu to nebyly skleničky, ale drogerie! Ulevilo se mi. Pak úžasnou heboučkou mikinu se sovičkou. Každý, kdo mě tu sleduje déle ví, že miluju sovy. Pak to růžové je krabička od oblíbené voňavky Bruno Banani. Hned vedle je pletená šála od babičky. Opravdu zbožňuju šály, které pro mě plete. Dále můžete vidět tričko a pod tričkem je obrovská modrá šála. Ano, zase modrá. Dostala jsem i tyrkysový (takže zase modrá) ručník a na něm jsou vidět krásné kalhotky, které mě opravdu potěšili. Obdivuji tu odvahu tipnout velikost. A nakonec cestovní voňavka i s náhradníma náplněma.


Dárky jsou naskládané na božím stolečku do postele, který mi udělal maximální radost. Nemám k tomu slov. Pak můžete vidět ty slavné utěrky, knihu Sny andělů a chimér, což je třetí díl ze série Kost přání a ponožky se sobíkem, který ale není moc vidět. Pak los, v kterém jsem nic nevyhrála. Rodiče vyhráli 200 Kč a Verča 100 Kč. Tak třeba budu mít štěstí v lásce! A nakonec jsem si nechala pletené ponožky od babičky! Miluju!


Tady můžete vidět, co se skrývalo v tajemn krabici. Zase ve znaku modré barvy. 


A tady všechny modré věci, které jsem dostala od babičky. Připočtěte si ještě ten svetr a musíte uznat, že jsem měla letošní Vánoce ve znaku modré barvy. :)

Co jsem komu dala já?
Myslím, že jsem se letos docela překonala. Opravdu jsem na sebe pyšná za to, co všechno jsem letos vymyslela. A třeba to inspiruje někoho jiného pro příští rok nebo třeba k jiným příležitostem :)


Pro babičku a dědu jsem měla společný dárek a to ten velký obraz z mého maturitního plesu, kde bohužel nemohli být. 



Velké matematické hodiny byly dárkem pro Verčinýho manžela. Drbátko na hlavu pod nimi byl dárek pro ně oba, protože Míša byl z drbátka u nás dost unešený.
The Tales of Beedle the Bard a Night Circus byly dárkem pro mého taťku. Myslím, že minimálně bajkama jsem se trefila.


Velká lucernička byla dárkem pro maminku. 
Svícínek ve tvaru slona pro Verču, protože zbožňuje slony. Taktéž obdržela knihu Falešný román, který je teď poměrně oblíbený. A hlavně už jen podle anotace jsem tušila, že je to něco přesně pro ni! :)
Čokoláda s chilli mířila k tatínkovi, který letos dostal opravdu velký počet kvalitních čokolád. 
Hrníček ve tvaru granátu putoval k mému bráchovi. Tuším, že letos jsem se trefila! 
A kniha Kdo jinému jámu kopá a rukavice na které dotykový mobil reaguje mířily k babičce. 



Antistresové prso mířilo k bráchovi a myslím, že pobavilo všechny kolem stromečku. A tak to má být!
Svíčky byly pro maminku do lucerny. S vůní vanilky. Miluju! Stejně jako přírodní kosmetika od Manny. Maminka dostala Čistící sadu pro mastnou pleť, neparfémovaný krémový deodorant Ghanské bambucké máslo s pomerančem a Ylang-Ylang a Ghanské bambucké máslo s levandulí a čajovníkem. A to dokonalé tričko zamířilo k tatínkovi! Doufám, že ho bude nosit i do práce. Slíbil to! O:)


Rok 2017 byl pro mě rok plný změn. Opuštění střední, prodej chaloupky, která pro mě byla jistotou, nastoupení na vysokou... Ale taky mi přinesl spoustu skvělých lidí do života a nezapomenutelných zážitků. Doufám, že rok 2018 nebude tak hektický, ale zároveň si přeji, abych zažila minimálně tolik skvělých věcí, jako v roce 2017! :)
Pojďme teď chvilku spolu přemýšlet a uvědomit si, co je opravdu důležité.


  • Pokud chcete, aby vás respektoval a měl někdo jiný rád, tak nejprve musíte začít mít rádi sami sebe. Mějte se rádi. Přestaňte se ptát na povolení. Nepřemýšlejte nad tím, co si o vás ostatní pomyslí, pokud něco uděláte. Nelžete. Ani kdyby to mělo ušetřit city někoho jiného. Je lepší být zraněn pravdou než být ukolébán lží. Přestaňte se bát, že někoho zklamete. Je to váš život a vy si ho můžete žít, jak chcete vy. Pokud uděláte chybu, tak si její následky ponesete vy a ne někdo jiný. Rozhodujte proto sami za sebe a nenechejte nikoho, aby vámi manipuloval. Nepotlačujte svoji osobnost, své myšlenky, sny, cíle ani pocity.
  • Taky nezapomínejte, že každý rok přináší to dobré i to zlé. Vychutnávejte si to dobré a přijměte to zlé. Berte si ponaučení z každého dne. Využívejte své zkušenosti. 
  • Chraňte si, co máte. Milujte lidi, kteří pro vás něco znamenají. Odpouštějte. I těm, co si to nezaslouží. Nemusíte si je znovu pustit do života. Ale když jim odpustíte, tak z vás spadne určitá zátěž. Začínejte nové věci a jděte si za tím, co vás baví. Nemějte strach. Nenechte se jím limitovat. Protože mezi vámi a vašimi sny stojíte jen vy sami!
  • Mně osobně je jasné, že stále budu utrácet za kraviny na aliexpressu a taky za knihy. Taktéž si uvědomuji, že stále budu milovat moře, bouřky, slunce a zimní sporty. Zůstane mi i strach z pavouků a respekt ze tmy. Harry Potter zůstane mým druhým světem. Stále budu nenávidět vstávání a budu chodit spát pozdě, i když ráno budu vstávat. A stejně se neponaučím. Budu dále číst, psát, malovat, tvořit, fotit. Taky nepřestanu pít, nezhubnu a nestane se ze mě pilný student. Každý den se mi budou měnit nálady z minuty na minutu. Budu se smát, brečet, milovat i nesnášet. Budu veselá i smutná. Prostě a jednoduše to budu stále já. To, že rok mění číslo neznamená, že se změním já.
  • A teď ukradnu z facebooku jeden krásný text z jednoho obrázku. A velmi pravdivý! Nezhubla jsem, neponaučila jsem se, neušetřila, ani nepřestala pít. No a co? Svět se nezbořil a život je stejně super!
  • Tak ten svůj život žijte. Užívejte si ho! 





 A co vy a vaše Vánoce? Jak jste je oslavili? Máte nějaké tradice? A co rok 2018? Co od něj očekáváte? Co letos chcete dokázat? :)


P.S. Chci se omluvit za zhoršenou kvalitu fotek, ale udělal mi to až blogger. Nevíte čím by to mohlo být? Rozlišení jsem zmenšila na 800x600 pixelů a velikost je u všech pod 200 kB. :(





sobota 6. ledna 2018

Ohlédnutí za rokem 2017

Zdravím,
po dlouhé době se opět ozývám plná sil a se spoustou inspirace! :)
Jako první jsem si pro vás vymyslela článek s ohlédnutím za rokem 2017, protože tento rok byl pro mě významný v mnoha směrech. Něco málo si můžete přečíst v sérii Kecálkov. A s něčím se s vámi teprve podělím. V tomhle článku jen povrchově, protože už tak to bude velmi dlouhý článek!
Pohodlně se usaďte a jdeme na to.





  • Jezdila jsem svým miláčkem Jerrym. Což bylo fešné BMW, které už u mě ale není. 
  • Byly velké přípravy na maturitní ples. Zkoušelo se, nervovalo, hádalo, smálo se a nakonec jsme si to hlavně užívali.
  • Byl sníh! Vlastně bylo poměrně hodně sněhu. 
  • Několikrát jsem si zašla do mého milovaného Burger Baru na Vinohradské na burger. 
  • A neuvěřitelně jsem se opila na plese u babičky. 





  • Byl maturitní ples! Úžasný ples, který se přes všechny starosti podařil na jedničku!
  • Nesmím zapomenout na klasickou pánskou jízdu. Tátové s dětma (a já, ale začala jsem jezdit jako dítě!). A poprvé se mi na snowboardu povedly normální obloučky! 
  • Taktéž byl (aspoň myslím, že to byl únor) maturitní ples mé jedinečné kamarádky Natky. Osůbka, která mě bude pronásledovat až do konce života. Jsme si tím naprosto jistá, protože se známe od základky a naše přátelství trvá už více jak 10 let. 
  • Pekla jsem sušenky jak o závod. Protože všem chutnaly a mě to bavilo! :)
  • A užívala jsem si krásného klidu. Četla jsem, koukala na seriály, psala jsem, vyráběla,... 





  • Začala jsem chodit darovat plazmu. jedno z nejlepších rozhodnutích tohoto roku. 
  • Oslavila jsem svátek a usoudila, že jsem tak moc propadla knize To, že ji potřebuju mít i knižně a ne jen jako eknihu. A taky se stala mou druhou nejoblíbenější. (Harryho Pottera nikdy žádná kniha nepředstihne)
  • Velmi dlouho jsem se držela blonďatého pruhu. Vlastně mi vydržel zhruba dva roky. Což je na mě dost velký výkon. Ale tento měsíc konečně nastala ta změna. Jsem zpátky fialová! 
  • Vyrobila jsem tátovi dárek na který jsem opravdu pyšná! Velmi brzy vám na něj udělám DIY. 
  • Oslavila jsem s tátou jeho 40. narozeniny ve velkém stylu. A můj bráška se tam poprvé opil. A já v tom jsem určitě nevinně. Faaaakt! (Nebo taky ne no...)





  • Dělala jsem řidiče pro svou rodinu, když se jelo na oslavu narozenin babiččiné sestry. 
  • Naposledy jsem jela se školou na divadelní představení.
  • Se třídou jsme si udělali krásné poslední zvonění a originální pasování třeťáků! 
  • Začala jsem ve velkém číst. Blížila se maturita, takže tren nejlepší čas začít číst knihy, které nepatřily do povinné četby.
  • Usoudila jsem, že příliš často utrácím za kraviny. Což neznamená, že jsem přestala.





  • Začala jsem se učit na maturitu a následně ji získala. 
  • Měla jsem po dlouhé době sushi a to se počítá! 
  • A oficiálně jsem skončila na střední škole. Uf. Další životní etapa za mnou. 
  • Musela jsem se rozhodnout, co bude dál s mým životem. A nechala si udělat dvě drobná tetování.
  • A jelo se na další pánskou jízdu a tentokrát na vodu! 





  • Velký měsíc. Aspoň pro mě. Jela jsem klasicky na Votvírák s obvyklou partou. A nejvíc si užila Mandrage a Rybičky 48.
  • A šla jsem jako VIP na Metronome, kam jsem pozvala jednu úžasnou slečnu. Slečnu, s kterou jsem se v ten víkend viděla poprvé. A vzniklo přátelství jako hrom s mojí milovanou Urtýnou! ❤️ A v ten víkend jsem se dozvěděla, že jsem přijatá na vysokou! ČVUT Fakulta informačních technologií. Neboli FIT.
  • Byla jsem za hodnou sestřičku a odvezla bráchu na setkání se základnou. Udělala nám večeři, pustila film, udělala popcorn a užili jsem si v noci filmový maraton. A druhý den jsme odjeli zase domů. 
  • Koupala jsem se v bazénu a opalovala. Miluji to a letos jsem si toho užila méně než obvykle. 
  • A plánovala jsem prázdniny, které měly být legendární a nezvykle dlouhé. A také byly. 





  • Byla jsem u babičky na zábavě. Miluju to a nesmím tam nikdy chybět!
  • Jela jsem s Urtýnou za její rodinou. Do Kosova. A byl to jeden velký zážitek za druhým! 
  • Poté jsem byla zase u babičky a s Verčou a jejím přítelem jsme jeli i do Zoo. Jako každý rok. Hezká to tradice. 
  • Po dlouhé době jsem také hrála deskové hry a neuvěřitelně si to užívala. Musím to dělat častěji!
  • A stihla jsem ještě na konci července odjet s bráchou i k druhé babičce, kde jsem ho malinko začala zase kazit a nalila do něj pár skleniček vína a dala ochutnat vodnici! Jsem skvělá ségra!





  • A jeli jsme s babičkou a dědečkem na výlet. O kterém vám musím ještě napsat. Byl ale úžasný a hlavně jsem to vůbec nečekala!
  • Jela jsem na chatu za spolužákem ze střední. Se spolužačkou s kterou jsem se nikdy nijak extra nebavila. Což, jak jsem zjsitila, byla škoda. A musím přiznat, že se od té doby bavíme víc a víc a mně to dělá jenom radost.
  • A přišla nečekaná zpráva. Budeme prodávat chaloupku a budeme kupovat nový dům v Praze. Byla to docela rána, protože chaloupku jsem měli více jak 10 let... A dost dlouho jsem tam žili. Takže se tento měsíc i vystěhovávalo.
  • Po strašně dlouhé době jsem konečně vyráběla z korálků. Škoda, že to nestíhám častěji.
  • Také jsem prožila příjemné odpoledně s maminkou a hafem při pivu a živé hudbě na Jířáku. A taky jsem malovala strom pro Verču na svatbu.
  • A jako bonus bylo setkání projektu #zanormalniholky -> Pokud neznáte, najděte si na instagramu nebo facebooku. Je to úžasný projekt! 





  • Konečně jsem domalovala dárek pro Verču a jejího snoubence k svatbě. 
  • Byla jsem na skvělém Seznamováku. A musím říct, že to byla jedna z nejlepších akcí v mém životě. A to i přesto, že byla hrozná zima, skoro jsem nespala a byla jsem vyčerpaná. A víte proč? Protože ti lidi tam byli a vlastně jsou úžasní! Potkala jsem opravdu ty nejúžasnější lidi, které jsem mohla.
  • A byla svatba! Úžasná, skvělá, příjemná a legendární! Uf. Moc k ní nemám slov. Ale určitě se o ní ještě zmíním! 
  • Byla jsem na vinobraní a v kině na To právě s lidma ze seznamováku. A bylo to nezapomenutelný.
  • A také jsem se přestěhovala na kolej. V té době jsem si myslela, že jen přechodně. Kdo by řekl, že tam budu bydlet ještě teď, v lednu? 





  • Začala škola a začal život na kolejích. A zatím bylo všechno růžové a v pohodě. 
  • Zažila jsem spoustu kocovin a hodně jsem se vytrénovala. Život na koleji je opravdu divoký a stojí za to. Úžasné zážitky!
  • Jela jsem do pivovaru v Plzni. A naučila se čepovat pivo!
  • Byla jsem klasicky jako VIP na Signal Festivalu a byl to úžasný zážitek. Snad jako každý rok. Miluju světýlka, světla a když je to sladěné i s hudbou? Úžasné!
  • Oslavila jsem své 20. narozeniny, které jsem slavila na Strahově s partou. A napsala zatím nejčtenější článek. Článek, který byl sdílen i na linkedinu a dostala jsem z tama spoustu skvělých zpětných vazeb. 





  • Poprvé v životě jsem slavila Halloween a pomáhala jsem organizovat párty. Bylo to úžasné! 
  • Měla jsem první velkou krizi ohledně školy. Začaly testy a všechno okolo a musím přiznat, že to byl záhul. A můžu říct, že jsem nikdy nezažila takhle hrozný období.
  • Verča mi zařídila malou rodinnou oslavu. Tajnou! Splněný sen!
  • Už jsme věděli, kam se budeme stěhovat. A taky jsem poprvé v životě volala záchranku.
  • Byli jsme se s rodinou projít 17. 11. projít Prahou. Dost mě to zasáhlo. Bylo to emotivní, uctivý a hlavně mě to naprosto dostalo.





  • Hned na začátku jsem zabalila veškeré dárky a začala si užívat atmosféry. Letos jsem na sebe extrémně pyšná, jak jsem to hezky vymyslela.
  • Šla jsem s bratrem na sraz jednoho dětského webu, na kterém jsem vyrůstala. Navštívili jsme Betlém (opravdu krásný!) a pak jsme měli VIP prohlídku v katedrále sv. Víta. Dostali jsme se i na místa, na která se normální člověk jen tak nedostane. Třeba nahoru k varhanům.
  • Zjistila jsem, že pro velký úspěch a protože mě to moc bavilo, tak si příští rok zopakuji ZMA. Neboli Základy matematické analýzy. Moc se těším.
  • Hodně jsem pila zázvorový čaj, abych odehnala veškeré nachlazení.
  • A pak byly moje milované Vánoce. Užila jsem si je plnými doušky a ještě určitě doplním článek o nich, jako každý rok. A pak byl Silvestr. Silvestr příliš nemusím, ale užila jsem si ho.

P.S. Jedna negativní věc by se na tomhle roce našla. Měla jsem 3x zánět dutin a 3x jsem ztratila hlas tak, že jsem to musela řešit práškama.





Nejčtenější 3 články
1. 1.Tag: 20 let, 20 lekcí - 2183 přečtení
2. Brandnooz: Ano či ne? - 197 přečtení
3. Darovat plasmu? Žádný problém - 176 přečtení


Nejkomentovanější 3 články

1. Bořek, duch domácí - 30 komentářů
3. Brandnooz: Ano či ne? - 25 komentářů

3 splněné sny ohledně blogu 
1. Napsat alespoň 20 článků za rok. 
2. Získat nějaké pravidelné a komentující čtenáře 
3. Začít psát recenze na knihy.

3 předsevzetí ohledně blogu pro rok 2018
1. Psát pravidelně. Každý měsíc alespoň 2 články.
2. Dělat statistiky ohledně přečtených knih.
3. Začít více zapojovat vlastnoručně focené fotky do článků 

Pokud vás zajímá můj rok 2017 ve fotkách, tak ho najdete na mém instagramu.

A co váš rok 2017? Co jste zažili? Co se vám nejvíce líbilo? Jaké změny vás potkali? :)

čtvrtek 26. října 2017

1.0 Tag: 20 let, 20 lekcí

Zdravíčko :)
Tentokrát mám pro vás něco jiného. Neobvyklého. Zařadila jsem to mezi Tagy, i když to není úplně klasický tag, jako byl ten minulý Šílený. 
A o co teda jde? Koncept je založený na tom, že kolik je vám let, tolik napíšete lekcí. Proto jsem, stejně jako slečna u které jsem na tento článek narazila, zapřemýšlela nad tím, u jakých věcí jsem si říkala - Kéž bych to věděla dřív. Upřímně řečeno mi vyšlo tak milion věcí, ale seškrtala jsem to na 20 nejzásadnějších. Jsou to rady pro mé budoucí já. Věci, které mi třeba za rok vyvolají úsměv na tváři.

Ano, slavím své druhé kulatiny. Natrvalo jsem se rozloučila s krásnými náctiletými věky a vrhla se do ceti věků. Tentokrát mám pro vás tedy jiný článek než obvykle, i když netvrdím, že se o svých narozeninách nezmíním i v Kecálkově!
Tak konec řečí a jdeme se podívat na mých 20 lekcí od života!


1) Nestresuj se. Na tuhle lekci jsi přišla někdy kolem šestnáctin a musíš uznat, že ti neuvěřitelně zlepšila a zjednodušila život. Protože když se něco nepovede, tak život jde dál a svět se nepřestane točit. Je to prostě jen další zkušenost a podruhé se to povede. A když ne? Tak to zkusíš znova. A když zase ne? Tak se třeba máš vydat jinou cestou.

2) Věř si. Již od šesté třídy nemáš problémy se svým sebevědomím. A upřímně řečeno? Stejně jako lekce jedna, i tahle lekce ti usnadnila život. Nezapomínej na to a nepřestávej si věřit.

3) Dělej si co chceš, pokud tím nikomu neubližuješ. Chceš si dát tetování? Dej si ho. Chceš piercing? Jdi na něj. Chceš si tohle koupit? Kup si to. Koukají na tebe lidi skrz prsty? No a co? Je to tvůj život a ty si ho můžeš žít, jak chceš.

4) Zážitek je více než hmotná věc. Tahle lekce přišla až letos. Ferizaj nebo Macbook? Vsadila jsi na Ferizaj. Jsi nešťastná ze své volby? Lituješ toho? Vůbec! Máš spoustu skvělých nových zážitků a zkušeností a za to to stálo. Mysli na to i do budoucnosti.

5) Měj koníčky. A měj jich klidně milion. Dělej co tě zrovna baví a naplňuje. Nic nezavrhuj. Do ničeho se nenuť a dělej zrovna ten koníček, který tě právě v tu chvíli naplňuje. Budeš tak šťastná.



6) Užívej si života. Utrácej, blbni, cestuj a nenech se odradit tím, že se ti nechce. Bude to stát za to a jednou na to všechno budeš vzpomínat.

7) Važ si toho, co máš. Vždycky jsem věděla, že mám úžasnou rodinu a skvělé zázemí, kde se všichni podporujeme. A nikdy za to nepřestanu být vděčná. A vážím si toho. Stejně jako si vážím svých skvělých přátel. Nových, starých, znovuobjevených. Či zážitků, možností a zkušeností. V tomhle se neměň a važ si těchto věcí dál. Nejsou samozřejmostí.

8) Nedrž ve svém životě ty, kteří mají odejít. Je zbytečné ve svém životě držet lidi, kteří už v něm být nemají. Ať už o to nestojí o ni a nebo je ti bez nich líp.

9) Všechno zlé je k něčemu dobré. I z té nejvíc bolestivé a nepříjemné zkušenosti si něco vem. Všechno tě totiž něčemu učí. I to zlé.

10) Nemusíš být vždycky jak ze škatulky. A teď nemám na mysli oblečení nebo snad make-up. Mluvím o tom, že občas se ti prostě nechce trhat obočí, holit si nohy, lakovat nehty či dělat se milionkrát s culíkem jen aby tam nebyla žádná boule. A není na tom nic špatného. Nejsi dokonalá, nebudeš dokonalá a ani být dokonalá nechceš. Byla by to nuda.



11) Špíček sem, strie tam a celulitida tady. No a co? Snad každá žena zná strie a celulitidu velmi zblízka. I ty špíčky. A víte co je nejvtipnější? Muži si toho nevšímají. Kluci možná ano, ale mužům je to absolutně jedno. Popřípadě to ani nevidí a vidíme to jen my. Tak proč si s tím dělat vrásky?

12) Pečuj o sebe. Když potřebuješ vypustit páru, vypusť ji. Když si potřebuješ vybrečet, vybreč se. Potřebuješ se jen válet a nic nedělat? S chutí do toho. Máš chuť udělat něco bláznivého? Bez obav, užij si to! Nikdy nedělej něco, co sama nechceš.

13) Využívej příležitostí. Někde je soutěž? Přihlaš se. Někdo shání parťáka na cestování/do projektu či cokoliv jiného? Ozvi se. Nabízí se brigáda, která by tě bavila? Jdi do toho!

14) Měň názory. Neboj se přiznat chybu. Uznej, že někdo měl pravdu. Neboj se změnit názor, když zjistíš, že tvůj předchozí byl chybný či už není aktuální, protože ho změnily zkušenosti.

15) Na vzhledu záleží, ale není nejdůležitější. Partner tě samozřejmě musí fyzicky přitahovat, ale není důležité, aby měl 190 cm, byl tmavovlasý a hnědooký. Důležité je, aby tu pro tebe vždy byl, dokázal tě rozesmát a abyste mezi sebou měli důvěru.



16) Neboj se zkoušet nová jídla. Vzpomeň si na sushi, které jsi tak dlouho odsuzovala až tě rodiče vzali do kvalitní a drahé restaurace a ty jsi tomu jídlu naprosto propadla. Zkoušej. Třeba to nebude to pravé ořechové, ale aspoň budeš vědět, že jsi to zkusila!  Přestaň se bát, je to jen jídlo.

17) Zkoušej. Zkus někam sama vycestovat, zkus napsat knihu, zkus namalovat něco, co jsi nikdy nemalovala, zkus jít na ten kurz, zkus udělat něco, čeho se bojíš, zkus všechno, co se ti nabízí.

18) Miluj. Miluj zvířata, lidi, jídla, knihy, filmy, místa... Prostě miluj a užívej si tu lásku, kterou šíříš.

19) Zůstaň pozitivní a přestaň si stěžovat. Jsi vesměs pozitivní člověk, kterého lidé znají s úsměvem a často je zaskočí, když jsi smutná. Zůstaň stále tak veselá a optimistická! Ale přestaň si furt stěžovat. Jsi známá svým reptáním na věci okolo tebe. Zkroť to. Zlepši se.

20) Život jde dál. A na to nikdy nezapomínej. Co bolí, to přebolí. A všechno se v životě děje kvůli něčemu jinému. Rozhoduj se podle sebe a užívej si vše, co ti život nabízí. A i když to zní jako neuvěřitelné klišé, tak na tom něco pravdy je.


Život je nejlepší učitel a ať je to otřepaná fráze nebo ne, je v ní mnoho pravdy. Musím říct, že pokud se učím něco nového, tak mě stejně nejvíce naučí praxe a samotná zkušenost s tou věcí.
A jak se cítím jako dvacetiletá? Žádná změna. Jako každý rok. Ale už to zní jinak. Devatenáct. Dvacet. Ta dvacítka už zavání dospělostí a zodpovědností. Ale jinak je to prostě jen číslo.
A musím zmínit ještě něco. Jsem narozena přesně o půlnoci, tedy 00:00 a jsem na to děsně pyšná. Myslíte, že bych v minulosti byla považována za čarodějku?
A co vy a lekce ze života? A vaše narozeniny? Prožíváte tu změnu čísla? :)

čtvrtek 28. září 2017

Recenze: Fotoobraz od Saal Digital

Zdravím :)
Jistě jste postřehli, že Saal Digital je velmi vstřícná firma ohledně spolupráce s blogery. Některé blogerky dostaly na vyzkoušení fotoknihu. Já a několik dalších jsme dostaly fotoobraz.

Saal Digital je firma, která nabízí různé produkty pro nadšené fotografy. Ať profesionály nebo amatéry. Na jejich stránkách si můžete vytvořit již zmíněný fotoobraz či fotoknihu. Ale to samozřejmě není všechno. Taktéž jsou tu kalendáře, plakáty či různá přání. Osobně mě překvapila nabídka plakátů a přáníček, protože na tuto nabídku jsem zatím nenarazila.

K této spolupráci jsem přišla, jako většina blogerek. Firma má několik reklam na facebooku a instagramu, kde nabízí vytvoření nějakého produktu výměnou za recenzi. A jelikož, kdo mě sleduje na instagramu nebo mě aspoň trochu zná či déle čte mé články, tak ví, že fotografování rozhodně patří mezi mé koníčky. Takže jsem neváhala ani chvíli a na reklamu zareagovala. A přišla mi kladná odpověď!

Objednávka je trochu jiná, než jak jsme většinou zvyklí. Jakmile najedete na jejich stránky, tak vás zaujme tlačítko stáhnout program. A to je dobře, jelikož přesně tohle tlačítko potřebujete. Stáhne se vám aplikace ve které probíhá zhotovení vašeho produktu od začátku do konce. Vyberete si, co chcete a následně už vybíráte fotografie. Pak už jen stačí kliknout na Dokončit a dokončíte objednávku zadáním adresy a platby.
Já jsem objednávala fotoobraz a mohla jsem si opravdu vybírat!


Nakonec jsem vybrala plátno. Následně si vybíráte rozměry, kde máte opět velmi velký výběr, a pak už na vás čeká nejtěžší část. Zvolit fotografii. Já osobně jsem vybírala přes dvě hodiny a projela jsem všechny možné i nemožné fotografie, které se skrývají v hlubinách mého notebooku. Nakonec jsem zvolila maturitní fotku s rodinou. A nelituji!

V den, kdy mi ho měli doručovat obraz, jsem nedočkavě čekala na telefonát od PPL. A dočkala jsem se. Byla jsem překvapená velikostí krabice. Ale i když mě velikost trošku vyděsila, tak musím říct, že balíček byl až překvapivě lehký. Chvíli jsem přemýšlela, jestli není prázdný!




Když jsem krabici rozbalila, tak na mě čekal skvěle zabalený obraz. Můj první fotoobraz. Ten, který snad udělá radost prarodičům, když na mém maturitním plese nemohli být.
A jaký je? Na dotek i na pohled jde vidět, že je to kvalitní plátno, které je skvěle nataženo. Fotka naprosto odpovídá fotce, kterou jsem jim poslala. Kvalitou i barvami.
Oceňuji i obrázkový mini návod na to, jak připevnit ty dřevěné pacičky.



Rozhodně musím pochválit komunikaci. Jelikož často zapomínám, tak jsem zapomněla i na svůj voucher. Ale oni se ozvali s tím, že si všimli, že mi propadl a jestli ho chci prodloužit. No nejsou zlatí? A v emailu jsou opravdu milí a ochotní.
Taktéž musím pochválit rychlost. Objednala jsem a během pár dní jsem to měla doma. A skvěle zabalené! Rozhodně se obrazu nemohlo nic stát.
Co mě trochu mrzelo bylo to, že je třeba si stáhnout aplikaci a vše dělat v ní. To, že musím něco stahovat, abych dostala to, co chci, mi ze začátku vadilo. Ale pak jsem pochopila, proč je to tak udělané a musím uznat, že to mají dobře vymyšlené. I když je velmi dobře udělaná a je velmi intuitivní, tak jsem v ní přesto chvíli bloudila.



Tak si to hezky shrneme. A aby to bylo přehlednější, použiji jednoduchý plusový a mínusový systém. Jdeme na to.

+ Komunikace
+ Rychlost
+ Zabalení balíčku
+ Kvalita (barvy, plátno, upevnění)
+ Poměr cena a kvalita
+ Aplikace v češtině
- Nutnost stáhnout aplikaci

Spokojená jsem tedy byla na 95%

Jak vidíte, tak jsem dokázala vymyslet jen jeden mínusový bod a to pro tu aplikaci. A jestli jste pozorně četli, tak ani ten bod není tak úplně záporný.



A závěr? Ten je naprosto jednoduchý a logický. Pokud sháníte kvalitní výrobky s fotografiemi, tak Saal Digital je firma přímo pro vás. :)

A co vy? Máte nějaký fotoobraz? Nebo zkušenost s touto firmou? Zaujalo vás to? :)


středa 6. září 2017

Recenze: Muž, který si pletl manželku s kloboukem

Zdravím,
vítám vás u recenze jedné velmi zajímavé knihy. Minule jsme se podívali na knihu Psí poslání, ale dnes nás čeká trochu neobvyklejší kniha. Tak se pohodlně usaďte a pusťte se do čtení! :)

Název: Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Autor: Oliver Sacks
Žánr: Literatura naučná, Psychologie a pedagogika
Nakladatelství: Dybbuk
Překlad: Alena Čechová
Rok vydání: 2008
Počet stran: 256
Hodnocení na databazeknih: 91%

Anotace:
V této knize, plné fascinujících a neobvyklých lidských příběhů, nás jeden z nejznámějších současných neurologů a psychologů uvádí do světa svých pacientů. Jejich životy, nemoci i odlišnosti popisuje s neobvyklou mírou empatie a představuje je jako hluboce lidské bytosti. Dočteme se zde například o hudebníkovi, který se zdraví se stojacími hodinami; o ženě, která přestala ovládat své tělo a pohybuje se jen za pomoci svého zraku a sluchu; o slepé sochařce, která svůj talent objevila až v šedesáti letech, neboť do té doby měla ochrnuté ruce; o muži, který trpěl poruchou smyslu pro polohu těla (nakláněl se jako věž v Pise) a korigoval tuto vadu speciálně upravenou vodováhou umístěnou na brýlích; o nahluchlé ženě, která slyšela nepřetržitě hrát irskou hudbu a měla za to, že to jen její zubní plomba funguje jako krystalka; o muži, kterému se zdálo, že se stal psem, a ráno se probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a vůní a s nutkavou potřebou vše očichávat; o dalším, jinak nikterak výjimečném člověku, který znal nazpaměť všech šest tisíc stran Groveova Slovníku hudby; o dvojčatech, která uměla odříkávat prvočísla až po ta dvanáctimístná, ale nesvedla jednoduché sčítání a odčítání, aj.

Jako první musím upozornit, že to je kniha naučná, ale zároveň neuvěřitelně zajímavá i pro laiky, jako jsem třeba já. Kniha je velmi cenná pro neurology, psychology a další příbuzné obory, ale podle mě by si ji měl přečíst každý.
Kniha se skládá z několika různorodých příběhů. Vždy je odvyprávěn příběh nějakého člověka, který trpí vzácnou chorobou a zároveň jsou do toho jemně zasazeny odborné informace. Někdy jich je více, někdy méně.

Kniha je rozdělena na čtyři tématické části. Před každou autor v úvodu stručně popíše o čem v ní půjde a následují příběhy jednotlivých pacientů.
Část první se jmenuje Ztráty a setkáváme se zde s příběhy lidí, kteří mají neurologický "deficit". Například zde sledujeme právě muže, podle kterého se jmenuje kniha. Tento muž nepoznává lidi, sebe, botu, nohu prostě cokoliv. Ztratil totiž schopnost vidění celku. Také se v této části setkáme s mužem, který se zasekl v roce 1945 a nic novějšího si nepamatuje. Dále čteme o ženě, která necítí své tělo zevnitř a nebo o muži, který považuje svoji nohu za cizí. Taktéž se zde objevil příběh o ženě, která vnímala jen to, co bylo po její pravici, o muži, který chodil nakloněný a myslel si, že chodí rovně, o lidech, kteří vnímají slova, ale tón a mimika jim uchází a naopak o lidech, kterým schází schopnost porozumět slovům a vnímají právě jen gesta, mimiku a tón. A další.
Část druhá nese jméno Nadbytky a poznáváme se zde s lidmi, kteří mají několik nekontrolovaných svalových podnětů, které se projevují jako tiky, třas, žvanění, vymýšlení, euforické stavy či nutkavé chování.
Třetí část Cesta nás seznamuje s pacienty, kterým jejich choroba poskytla jakési vidiny či vylepšení, které potřebovali. Poznáme zde například dívku, která je smrtelně nemocná, ale její vidiny rodného kraje ji pomohly zemřít s klidem, protože věděla, že někam patří. Také je zde například muž, který má zbystřené smysly.
Poslední část nese jméno Chudí duchem a zde se autor věnuje lidem s nízkým IQ a objevuje v nich jiná nadání, vidění světa a řádu. Například zde potkáme dvojčata, která z hlavy dokázala z hlavy říct prvočísla. A to i dvanáctimístné. Z hlavy. Popřípadě se zde setkáme se slečnou, která žije ve svém světě a je v něm spokojená. 
„Co se chorob týče: nesvádějí nás k otázce, zda bychom se bez nich vůbec obešli? Mám sklon považovat otázky, které choroba rozkrývá, za otázky základní.“
Nejvíce oceňuji to, jak moc osobní to jsou příběhy. Příběhy ze života. Pro autora ti pacienti nejsou důležití kvůli své chorobě, ale kvůli jim samotným. Jedná s nimi jako s lidskými bytostmi a nijak je neshazuje. Snaží se je pochopit. Pochopit je samotné i jejich nemoc a následně hledá možnosti, jak by se jim dalo pomoci.
První část se mi neuvěřitelně líbila a příběhy jsem hltala jak na běžícím páse. Nejvíce se mě dotkl příběh, podle kterého je kniha pojmenovaná - Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Ale musím říct, že tahle část mě bavila celá beze zbytku. Je neuvěřitelné, jaké choroby existují. A děsivé.
Přiznám se, že druhá část mě bavila méně a moc si z ní nepamatuji. Ale nejvíce si vzpomínám na příběh Chytrý, bláznivý Ray. Ani nevím, čím mě tak dostala. Ale rozhodně nejsmířenější a nejhezčí příběh se schovává v této části a je to Kupidova nemoc, která je o staré paní, které táhne na devadesát, která si svou nemoc užívá!
Ze třetí části mě dostal do kolen a dojal příběh Cesta do Indie, kterou jsem jemně popsala už v druhém velkém odstavci. Zajímavý byl i příběh s názvem Vrah. Je to smutný příběh se šťastným koncem.
Čtvrtá část mě dostala do kolen. Malé IQ vůbec neznamená hloupost! Ti lidé vlastně jen fungují jinak. Rebeka je příběh, který změnil můj názor. Rebeka má rozštěp horního patra, je nemotorná a skoro ve všem ohledech je stále dítě, ať už ji je, kolik jen chce. Rebeka vlastně vůbec není hezká a autor ji popisuje jako "až bolestně plachou", protože si uvědomovala, že je velmi jiná a pro mnohé směšná. Ale zároveň autor upozorňuje na to, že je schopná vřelé a hluboké náklonnosti. Milovala babičku, přírodu, příběhy. A babička velmi milovala ji. Každopádně se po její smrti dostala na kliniku, kde se setkává s naším autorem. A čím mě tento příběh dostal? Je to jen pár vět. Například věta, určena našemu autorovi, kterou řekla Rebeka - "Podívejte se, jak krásný je svět." Také mě dojalo to, jak moc svoji babičku zbožňovala. Ale úplně nejvíce mě dostalo to, že dokázala jasně dát najevo, co chce a co nechce. Ona nechtěla chodit do školy ani do dílen, protože ji tyto místa nepomáhaly se držet pohromadě. Chtěla dělat něco, co mělo smysl. Chtěla divadlo. A víte co? Když ji někdo viděl na jevišti, tak nikdo nevěřil tomu, že je mentálně postižená. V této části mě dále nejvíce dostal příběh dvojčat - Johna a Michaela, která ale uměla fungovat jen spolu. V dospělosti je rozdělili a své schopnosti víceméně přišli. A jakou? Měli dokumentární paměť (pamatovali si kompletně vše do největších podrobností, co zažili) a bleskové určení, který den v týdnu připadl na udané datum ať už daleko do minulosti nebo budoucnosti. Měli snad neomezenou paměť na čísla. A co třeba dokázali? Spadla krabička se sirkami na zem a oba dva vykřikli hned a zároveň číslo sto jedenáct. A měli pravdu. A jak to dělali? Prostě to viděli. Fascinující, že?
Jak jste asi poznali, tak nejvíce mě dostala část čtvrtá. Pro mě osobně nejzajímavější a hlavně neuvěřitelně fascinující a jiná! Tak fantastická a kouzelná. Uf. Nemám slov. Jako druhou bych zmínila část první, která mě tak hodně bavila. Druhá a třetí část je zhruba na stejném místě v oblíbenosti. A nejoblíbenější tři příběhy? Rebeka, Dvojčata a Kupidova nemoc.


Slabé stránky kniha má. Může to být velké množství odborných věcí, ale já osobně to jako slabou stránku nevnímám. Lépe mě to uvedlo do problému a navíc autor se snaží psát lidsky. Je to jedna z nejzáživnějších odborných knih.

Pokud bych měla tuto knihu označit jedním slovem, tak je to slovo fascinující. Protože tahle kniha je jiná a je o jiných lidech. 

Já osobně jsem se ke knize dostala kvůli své ambici jít na psychologii, kam nakonec nemířím. Ale rozhodně toho nelituji! Kniha je určena pro všechny lidi, které zajímají obory zmíněné v prvním odstavci. Také pro ty, kteří jsou otevřeni tomu pochopit, že existují lidé, kteří mají svůj vlastní svět a v něm žijí a fungují poměrně spokojeně a nechtějí se cpát do toho našeho světa. Tato kniha vám otevře oči. 

České obálky jsem našla tři. A upřímně nedokáži pořádně říct, která si mě získala nejvíce. Jdu zleva doprava. První se mi osobně moc nelíbí, ale ta druhá je skvělá a vyjadřuje mnoho. Ovšem k té třetí mám vytvořený vztah, protože jsem ji měla i já. Takže verdikt? Druhá a třetí jsou nejlepší! 




Cizí mám také tři a úplně jiné něž české! Ale musím přiznat, že jich existuje mnohem více a já jen vybrala tyto tři. U nás jsem nevěděla, která se mi nejvíce líbí, ale tady je to jednoznačně obálka první! Nejvíce se mi hodí k příběhu. Druhá není zlá, ale třetí mě trochu děsí tou agresivní modrou.






Britský neurolog. (*9. července 1933 † 30. srpna 2015 (82let))
Lékařské vzdělání získal na Queen's College Oxfordské univerzity, residenturu dokončil a následně i krátce pracoval v Mt. Zion Hospital v San Franciscu. Od roku 1965 žil v New Yorku a věnoval se neurologické praxi. V roce 2008 byl oceněn Řádem britského impéria třídy Commander (CBE). Je po něm pojmenována planetka 84928 Oliversacks, objevená roku 2003. Je znám také svými knihami, v nichž čtenáře seznamuje s nejzajímavějšími klinickými případy své praxe, ale zároveň se hluboce zamýšlí nad otázkami vztahu mozku a duše, vztahu nemoci a duše apod. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a získaly i několik ocenění.

Nejvýhodnější ceny naleznete na portálu srovname.cz
S Guccim jsme nad tímhle dlouho dumali. Vzali jsme v potaz to, že je to odborná kniha a nedá se hodnotit stejně jako beletrická. A jelikož je to velmi záživná odborná kniha, tak jsme se rozhodli, že jí dáme jedničku

Příště se zase můžete těšit na opravdovou fotku Gucciho s knihou. Bohužel jsem to s touto z knihovny nestihla. :)

A co vy? Četli jste knihu? Co na ní říkáte? A pokud ne, tak se chystáte? A co říkáte na obálky? A jakou naučnou máte nejraději? Chtěli byste další recenze i na naučnou literaturu?  :)